Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši

Loni v létě jsem se z Prahy přestěhovala na starou bývalou faru na Šumavu. A přišel leden, noc tady u nás začínala ve čtyři hodiny, kdy se setmělo a večery byly k neuvěření dlouhé. A tehdy jsem si řekla, že přišel ten pravý čas.

Každý večer jsem zasedla k rozehřátým krbovým kamnům, koukala na ten úžasný hřejivý oheň a začala psát.

Nejdříve jsem si řekla, že to za měsíc mám hotovo... tak pětačtyřicet tisíc slov bude stačit. A pak jsem začala a zjistila, že to nejde udělat krátké, že vám musím předat tolik zásadních informací o vašich dětech, o maminkách a taky o mužích, protože tato kniha je taky pro táty. O tom, jak to každý z vás má a jak vám to může fungovat dohromady, tak abyste se navzájem nezakousli, nesežrali a neštěkali na sebe jako rozzuření psi.

Knihu jsem psala čtyři měsíce v podstatě každý den. A nakonec jsem zjistila, že má 80 tisíc slov, o třetinu více než první kniha. Prostě můj elegantní bonus mi nedovoluje nic odfláknout :).

 

• jak to v té naší zvířátkové rodině funguje

• popisy každého stylu v podobě ženské, mužské i dětské

• všechny možné kombinace stylů – osm stylů krát osm stylů mámy, osm stylů táty ve vztahu k osmi stylům dětí

• dohromady 192 popisů vzájemné kompatibility!!!

Dlouho jsem právě hledala formu, jak tomu všemu dát ten patřičný systém a dokonce bych řekla i řád, aby to bylo srozumitelné a jednoduché. Takže v knize popisuju styl mámy a jejích osmi potenciálních dcer a styl táty a jeho osmi potenciálních možných synů. Samozřejmě pokud má máma dva syny – přečte si odstavce o stylech dcery a stylech synů. Děti nejsou rozdílné zásadně... to až my dospělí pak nosíme buď lodičky a malujeme si pusu rtěnkou, nebo nosíme maskáče a holíme si fousy.

Jinak mezi námi tam uvnitř, v té krajině za hrudním košem,
kde máme ukryty ty naše emoce, rozdílní nejsme vůbec.

PRO KOHO JE KNIHA URČENÁ?

KLÍČ K RODINĚ aneb MANUÁL K DĚTSKÉ DUŠI je vhodná kniha nejen pro rodiče a děti (zapomněla jsem napsat, že jsou v každém stylu kratší kapitoly pro děti – aneb jak poznáš styl u tvé mámy nebo táty).

Je to vynikající manuál pro každého pedagoga, dětské psychology, rodinné psychology, také je velmi potřebná pro pedagogicko-psychologické poradny, protože tenhle manuál je o tom, jak jsou děti PŘIROZENĚ ROZDÍLNÉ. Nejsme stejní a nejsou stejné ani děti.

Nejsme stejní my dospělí - nejsou stejné ani děti.

Dítě se se svým stylem narodí a už od narození je jeho styl právě tou nejpřirozenější cestou k úspěšnému a smysluplnému, naplněnému životu. Pokud dětem dovolíme, aby byly samy sebou a rozvíjely své přirozené talenty, které dostaly do vínku, vyrostou nám z nich silné, krásné a sebevědomé bytosti.

A to si přejeme úplně všichni.

Přeji vám nádherné a pohodové čtení a hodně AHA efektů při čtení.

Uvidíte, že vás začne nesmírně bavit to rozklíčovávání celé té vaší smečky. A k tomu všemu vám budou velikou a nesmírně milou inspirací ilustrace mé báječné kamarádky výtvarnice Evy Vontorové Fareva, která ty vaše rodiny vystihla tak, že jsem si jistá, že tam každý objeví svůj vlastní příběh, jako by to byl portrét právě té vaší zoologické rodinky.

Krásné chvíle u čtení knihy KLÍČ K RODINĚ aneb MANUÁL K DĚTSKÉ DUŠI vám přeje autorka, módní návrhářka a fashion terapeutka

Táňa Havlíčková

CO NA KNIHU ŘÍKAJÍ JEJÍ ČTENÁŘI?

Tahle kniha je nezařaditelná 🙂
Je protkaná příběhy ze života, je odborná, je hlavně o vztazích v rodině, o dětech a potřebách dětí, o našich stínech, o mužské a ženské energii v nás, trochu o stylu v oblékání.
Kniha mojí milé modní návrhářky a fashion terapeutky je průvodce krajinou dětské duše.
Je to praktický návod pro rodiče, když se neustále ptají, po kom to dítě je?!
Klidně by se mohla prodávat v oddělení "osobního rozvoje" i dospělákům.
To, co mě na ní baví nejvíc je popis kombinací interakcí rodič- dítě a že jich může být až 64. To žádná odborná psychologická literatura (aspoň co vím) nenabízí.
Jiné knihy většinou popisují vývojové etapy dítěte ( narození, období vzdoru, dospívání...). Tady se dozvíte, že "puberta je reakcí na styl života rodičů".
V dalších se dozvíte jak (ne)vychovávat, nebo jak zacházet s cholerikem. Jenže když to chce člověk poskládat do celku, tak to není ono. Tady to ono JE. Zapadá jeden dílek k dalšímu a celek dává smysl.
Taky je to kniha hodně laskavá ( to potřebujeme všichni), taková oceňující, psaná ve flow a dobře se čte.
A vážně autorce nenadržuju, protože pracuju už patnáctým rokem s dětmi přímo ve škole jako koučka a dětská psycholožka.
PS: Okamžitě jsem začala převádět postřehy z knihy do své práce s dětmi.

Přeji knize čestné místo v našich knihovnách.
Lenka Eisenreichová

Dostávám různé nabídky k práci a velmi pečlivě si vybírám, s kým budu spolupracovat. U nabídky Táni, ilustrovat její druhou knihu, jsem měla naprosto jasno, že do toho půjdu. Už navrhovaný styl a kresebné zpracování byla pro mne ojedinělá a neodolatelná výzva.
S metodou OCTO CODES jsem se seznámila v roce 2012, kdy jsem se zúčastnila autorčiny přednášky na toto téma a naprosto mne fascinovala. Především mne uklidnilo zjištění, že jsem Rebelka, že to tak vždy bylo a také do budoucna bude a v žádném případě tento styl v sobě již nikdy nebudu potlačovat.
Druhá Tánina kniha je naprosto unikátním počinem, který bude nepostradatelným pomocníkem v pochopení jednotlivců v domácnosti. Ukazuje pohled na soužití v rodině aplikací své metody osmi typů. Vše je podáno srozumitelným jazykem s mnoha konkrétními příklady, které naprosto úžasně vystihují dané typy, no a mé ilustrace toto vše humorně korunují.
Jsem přesvědčena, že tato kniha bude mít velkou odezvu nejen v rodinných kruzích, ale také u všech, kteří pracují s dětmi.
Eva Vontorová Fareva

Růže v udržovaném záhonu zavolala sebejistě na sedmikrásku sotva vykukující z trávníku: “Vidíš, jak si mě každý, kdo kolem projde, prohlíží? Ty jsi tak nevýrazná a malá. Tebe si nikdo nevšimne. Ani nevoníš.” Sedmikráska se usmála: “Můžou na mě i šlápnout, zase se zvednu. Za to ty zůstaneš zlomená. A můžou ze mě udělat i lék.” Byla věci znalá. Přesto nechápala, proč ta pivoňka v rohu zahrady musí tak strašně páchnout. A tak dodala: “Já vonět nemusím, nemusím na sebe upozorňovat. Stačí, že tu pivoňka na sebe lije kýble parfému každý den.” Pivoňka se na obě rostlinky podívala shora a s nezájmem se otočila, aby koukla přes plůtek, jestli někdo nejde po ulici, aby jej zaujala svou daleko linoucí se nejúžasnější vůní na světě.
Byla by to legrace, kdyby to nebyla pravda. Ovšem ne o kytkách - ty žijí v souladu a nehádají se – ale o lidech. Jenže ti mají ode dneška o výmluvu míň. Vychází totiž Tánina moudrá a laskavá kniha, která nabízí šanci velkého posunu v porozumění vlastní jedinečnosti a zároveň ukazuje na veledůležitost toho, že je třeba děti nechat růst do krásy a vnitřní svobody.
Podle metody OCTO CODES s láskou a vtipem vysvětluje typy dětí a jejich bytostnou podstatu, tím nás učí respektovat povahu dětí, jejich jedinečnost, jejich cestu.
S pochopením a vhledem pak kniha přináší velikou úlevu – tedy poznání, že jsme vlastně všichni úplně vpořádku... že se můžeme vzájemně dohodnout, obohatit i zažít zajímavá dobrodružství. Přináší vůni uzdravujících se vztahů. A taky pohlazení – mámě, tátovi i dětem. Stačí ji jen otevřít a začíst se.
Dál už prostě nemusíte hádat (a ani hádat se). Nechte si touto kouzelnou knihou napovědět jak kdo se chová a proč. Zjistěte, jak pestrou a nádhernou kytici vaše rodina může vytvářet. Jak neskutečně barevná, různorodá a voňavá louka dospělých a dětí ta naše země, a naše planeta, je.
Tak jsem to pročítala, a fakt mi to přišlo, jak pestrobarevná zahrada.... Je to úžasná knížka. Pročtu si ji poctivě ještě jednou. Pomalu, po kouskách... protože rychle se číst nedá.... aspoň tedy já ji potřebuju pořádně strávit. Jsi fakt dobrá, Táničko... Klobouk dolů. ❤
Hana Shatner

S knihou Klíč k rodině se vydáte na tajuplnou cestu svým životem, v mysli proplouváte svými vztahy a jako ve stroji času nalézáte ztracené vzpomínky ze svého dětství a mládí, které vám prozradí něco o tom, kým jste teď. I já, ostřílený průvodce při hledání pokladů vnitřního světa, jsem se o sobě a svých bližních dozvěděla další nečekaná odhalení, která vedla k lepšímu pochopení a tím i respektu – sebe i druhých. Jako autorka webu Papírové štěstí a programu Vnitřní manipulátoři a inspirátoři, kterými podporuji zejména ženy žít svou jedinečnost, velmi oceňuji, že Táňa otevřeně a srozumitelně mluví o osobitých talentech a taky o vlivech během výchovy, o bonusech, které nás mohou ovládnout a někdy i svést z naší cesty. Jé, jak já bych si přála být dítětem rodiče, který si přečetl tuhle knihu 🙂
Jana Mráčková, Liveinspirit.cz & Papirovestesti.cz

Ač se často tvrdí opak, dětství rozhodně nepatří mezi nejsnazší období lidského života. Ba naopak. Říci něco tak troufalého nahlas, nebo o tom dokonce napsat knihu, chce velikou dávku odvahy, a ta Táně Havlíčkové rozhodně nechybí. Ve své nové knize nikomu neradí, jak děti vychovávat, pouze za pomoci své originální metody Octo codes nabízí vlastní pohled, znalosti a zkušenosti, aby pomohla těm, kteří tápou, avšak nejen ve vztazích, ke svým ratolestem, ale i sami k sobě, ke svým vlastním rodičům. Říká se, že rodina je v naší společnosti základem všeho, přesto právě zde dochází k největším přehmatům a nedorozuměním. Přišel čas to napravit.
Kniha Klíč k rodině není ani výchovnou příručkou, ale ani rádcem na poli oblékání. Nenabízí čtenáři nějaký určitý životní styl. Přesto naše šatníky nezůstanou zavřené a o výchově, o rodičích a dětech a sami o sobě se dozvíme více než z jakýchkoliv jiných knih, které se nám kdy do ruky dostaly.
Nenásilnost, čtivost, srozumitelnost, to jsou superlativy, jimiž se kniha Táni Havlíčkové může pochlubit. Jazyk je vytříbený, přesto nepostrádá určitou modernost. Občas se objeví slovo, které byste v podobném textu jednoduše nečekali, avšak to celý dojem z textu, jen podtrhne a zpestří. Tato kniha vás přijme a obejme, jako by celý váš čtenářský život směřoval právě k ní. Máte pocit, že vám dá přesně to, co potřebujete, že někdo konečně odpoví na všechny vaše otázky, pochopí vás. Složitosti světa potřebují vysvětlení, a to je něco, co autorka této knihy ovládá bezchybně.
Metoda Octo codes je způsobem geniální typologie přístupné všem, ženám i mužům a jak nám Táňa ukazuje, tak i těm nejmenším. Učí nás, jak pochopit svou roli v systému, společnosti, rodině, jak porozumět sobě samým, protože to je základem všeho a výchovy dětí především. Ten, kdo nepochopí svou vlastní úlohu, to, kým je, nemůže pochopit ani dceru či syna.
Autorka ke čtenářům přistupuje s velikou láskou a respektem, otevřeností, upřímností. Nenásilnou formou nutí čtenáře k zamyšlení, jak to vlastně je se světem, do něhož jsme se narodili, zda je to, co žijeme velmi často bez pochybností a s odevzdáním, správné, jen proto, že tak žili, anebo žijí ostatní.
A kde jinde začít než u dětí? U těch stvoření, jejichž bloky a programy se teprve tvoří? Čím méně jich budou mít, tím lepší bude nejen jejich ale i náš svět. 🙂
Kristýna Freiová, absolventka Literární akademie, autorka knihy Galilejec
www.galilejec.cz

Táňa Havlíčková, autorka knihy Móda a duše aneb klíč k sobě chystá k vydání svou novou knihu: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši. Zatímco v první knize jsme se dozvěděli o osmi osobnostních stylech, které korespondují s esencielní povahou duše a způsobem oblékání a kniha byla určena především ženám, v této nové knize se naše pochopení osmi unikátních kódů (octocodes) rozšiřuje na celou rodinu.
Co je základní potíž v našich vztazích? Psychologické schéma, které by šlo nazvat: podle sebe soudím tebe. Pokud je pro mě nejdůležitější hmotný blahobyt a dobře vypadat, myslím si, že totéž bude dobré i pro tebe. Pokud mám tendenci hodně si vymýšlet a podvádět, předpokládám totéž i u tebe (a budu tě z toho už dopředu podezírat). Pokud si myslím, že na prvním místě je vysoký pracovní výkon, budu totéž očekávat i od tebe - moje milé dítě, můj milý partnere.

Přestože tě mám rád a "myslím to s tebou dobře" (!), měl bys být jako já a měl bys žít podle mých představ.

Neuvědomujeme si, že psychologie toho druhého je jiná - co je dobré pro nás, nemusí být dobré pro druhého. A takto s nejlepšími úmysly "válcujeme" druhé a říkáme tomu láska. Neuvědomujeme si naši unikátní jinakost. Chceme druhého normalizovat podle svých vlastních šablon.

Jestli mě něčemu naučilo mé dlouhodobé studium astrologie, grafologie nebo psychologie, tak je to: každý jsme jiný, unikátní. Že člověk s jakýmkoli zobecňováním (co platí pro mě, musí platit i pro druhé) musí být velmi opatrný. Každý je svým způsobem geniálním mikrosvětem s jeho vlastními měřítky. Uvnitř každého člověka je květina, která se potřebuje prodrat skrze beton jeho nánosů (introjektů), které si nechal vštípit výchovou a tlakem normalizujcí výchovy: rodičů, školství a společnosti. Astrologie, grafologie nebo jiné disciplíny jsou svým způsobem klíčem k této květině, k unikátnímu primárnímu kódu, k esenci.

Táňa Havlíčková přináší svůj vlastní klíč k pochopení našich esencí. Je velmi prostý, jednoduchý - nevyžaduje tak dlouhého studia. Je všem dostupný.

Kniha je psána od srdce, jednoduchým, volně tekoucím stylem, připomínajícím potůček, který nás omývá. Nejsme zde v zajetí přísných kostičkovaných přihrádek. Jaký je hlavní zdroj, odkud tento potůček vyvěrá?

Je jím nepodmíněná láska. Pochopení mé i tvé barevnosti, které se navzájem doplňují a obohacují, takže vzniká neuvěřitelně zajímavý tanec esencí.

Mezi rodiči a dětmi je (skoro) vždy velké pouto lásky - ale posuďte na tomto příkladě: Tatínkovi Sporťákovi se narodí syn Intelektuál (Ležérní osobnostní styl). Tatínek chce, aby ze synka byl "pořádný chlap". V nevědomé variantě synka neustále tlačí do sportu, pálí mu jeho knihy, zesměšňuje jej - chce mít ze synka (podle sebe soudím tebe) také Sporťáka.

Anebo pochopí tu prostinkou věc: že on je svou esencí Sporťák (a je to super) - zatímco jeho synek je esencí Ležérní pozorovatel / intelektuál (a je to také super) a začne tuto jeho jinakost respektovat. Možná ho nemusí úplně chápat, ale pokud se jeho rodičovská láska spojí s tímto pochopením, příště zaklepe synkovi na dveře a řekne mu, drbaje se na hlavě: "Hele, já sice nevím o čem to je, ale chlapi v hospodě říkali, že by se ti to prej mohlo líbit." A podá mu s rozpaky mezi dveřmi Heideggera. A dodá: "až příště půjdem na výšlap na Milešovku, tak mi třeba o tom něco řekneš - ale tak nějak lidsky, abych to pochopil i já. Žádný kecy v kleci. Rozumíš?!" Pohrozí mu bicepsem, práskne dveřmi a setře si pot z čela. "Uff, to je ponížení."

V prvním případě ze synka vyroste ušlapaná květina zalitá pořádnou dávkou betonu. Až bude listovat knížkou  Táni Havlíčkové, bude mu smutno, protože se nebude moc v žádném osobnostním stylu najít. Bude ji pročítat znovu a znovu - až jednou mu něco cinkne a on pochopí sebe i svého tatínka. Pochopí, jaký je v jádru on - i jeho tatínek a že navzdory tomu, že se někde hluboko uvnitř měli rádi - nemohli se potkat.

V druhé variantě se synek s takto jinak "rostlým" tatínkem nějak popasuje. Budou si uštědřovat lekce, vystaví se mnoha zkouškám a dobrodružstvím - ale oba odejdou z tohoto poločasu dětství a dospívání nějak obohaceni. Ze synka vyroste intelektuál obohacený sporťákem, z tatínka sporťák obohacený intelektuálem (který se bude v hospodě chlubit před chlapama, až jeho synkovi vydají první knihu).

Mě chvilku trvalo než jsem identifikoval sebe a své rodiče, ale pak jsem si ty pasáže (těch pár odstavečků pojednávajících o interakci mezi našimi typy) musel číst pořád dokola, jak byly výstižné a jak hluboce a léčivě se mě dotýkaly. Totéž se dělo, když jsem z knížky předčítal svým přátelům. Moje kamarádka pochopila, jak její tatínek je moc a moc jedním z typů, kdesi uvnitř sebe, ale nikdy nenalezl odvahu toto své "pravé já" žít (protože se přizpůsobil tomu, co "by se mělo" - znormalizoval se podle šablony) a jak je z toho nešťastný. U jiného kamaráda jsme se zastavili u dvou typů, které stojí naproti sobě (Rebel a Elegantní) a dlouho jsme se nemohli rozhodnout, protože oba se ho velmi týkaly; nakonec jsme rozpletli ten zamotaný provázek - že v jádru je Rebel, ale tak moc toho přejal od své Elegantní maminky, která neměla nikoho jiného než jeho, a on se jí musel stát stabilní, tradiční oporou (a tak svého Rebela prozatím zapouzdřil, takže ten v něm chodí jako tygr v kleci, rumpluje mřížemi a nespokojeně odfukuje; elegán jej uvěznil; ale on jednou ten beton prorazí; věřím tomu).
Vojtěch Franče, lektor, terapeut a průvodce vaším příběhem: grafologie, astrologie a individuální konstelace.
ografologii.blogspot.cz