Máš super střih, kam se chodíš stříhat? Zeptala se mě nedávno moje kamarádka, kterou jsme se už dlouho neviděly a náhodou se potkaly uprostřed Prahy. Já? Já se stříhám sama… odvětila jsem nechápavě, protože mně to přijde tak normální, jako že si každé ráno dávám kafe. Koukala na mě nevěřícně a nechápavě. A já na ni. Uvědomila jsem si, jak jedeme všichni v zajetých kolejích toho, co je normální, co se jaksi hodí a co nehodí a co bychom měly dělat, abychom byly ve společnosti přijímané jako dobré Přičemž dobré, znamená, aby nás lidi měli rádi.

Před patnácti lety jsem pobyla nějakou dobu u mé neteře v Americe a samozřejmě jsem se před odjezdem zeptala, zda má – pro mě tenkrát nezbytnou kulmu a fén. Jasně teto, byla její odpověď a já v klidu odcestovala. Pobyt byl super, já si upravovala vlasy jako jsem byla léta zvyklá – ráno umýt, vyfénovat, rozehřát kulmu a nakroutit – protože mám smůlu, že jsem se narodila s rovnými vlasy a to není prostě hezké. Takže léta letoucí kroutím vlasy, které narostly rovné, jen proto, že jsem přesvědčená, že se mi ten nahoře, když mě tvořil, dal prostě blbé vlasy. Tohle známe skoro každá, že? (Pokračování textu…)

Tuhle laskavě znějící radu slyšela zajisté mnohá z nás. Jako “dobře míněnou” radu, která nám ženám, které nenosíme šaty, lodičky a kabelky do ruky, které se v šatech cítíme jako v cizí kůži a které se přesto snaží vypadat tak, jak si tato společnost představuje pravou ženu – nasoukají sem tam do nějakého modelu a vydrží v něm jen proto, že by měly přece vypadat více žensky. Jste tedy tou pravou ženou jenom v případě, že nosíte šaty nebo sukně a chodíte pravidelně na manikúru a ke kadeřnici? A co vy, které nosíte džíny, tenisky nebo mokasínky a stahujete si vlasy do gumičky a cítíte se tak pohodlně a dobře???? To jakože nejste tou opravdovou ženou???

Naše společnost, která sama sebe pasuje na vyspělou (rozuměj: moudrou, chytrou a vzdělanou) mele z posledního. Všude kolem cítíme záchvěvy něčeho nového, něčeho, co ta stará pravidla pomalu a jistě skládá na hromadu, která skončí ve výkupnách druhotných surovin jako něco, co již dosloužilo a není to už potřeba. Já sama jsem často o své bývalé profesi módní návrhářky říkala svým přátelům, že tato profese už není potřebná, že móda je překonaná a že mi moje povolání přijde jako práce drotárů na kysuckých vrškách. Prostě se hrnce už nedrátují, nýbrž se kupují nové z materiálů, které se nerozpadají, ale vydrží ledacos. Ještě před několika léty, když jsem pracovala jako módní návrhářka, mi to přišlo smutné, nespravedlivé a říkala jsem si, že mi ten svět ubližuje.. (Pokračování textu…)

Ráda se staráte o rodinu, vaříte, pečujete o sebe a ostatní nebo milujete práci, máte spíše přátelské vztahy s rodinou a dětmi, je pro vás důležitá vize a plnění cílů? V mém videu popisuji základní rozdíly mezi jinovou a jangovou ženou. Taková jaká jste, je v pořádku 🙂